Vačnatci



Biologie

     Savci s kloakou (společný vývod trávicích, močových a pohlavních orgánů) přivádějící na svět neúplně vyvinutá mláďata. Ta se rodí po velmi krátké březosti a sají přímo ve vaku nebo v záhybech kůže na břichu. Původně existující placenta se ztrácí , maličké mládě se narodí v matčině vaječníku z vajíčka, které tam dozrálo, a vyvíjí se na cecíkách matky až do takového stavu, v jakém přicházejí na svět normální savci. Dorostlé samičky těchto vačnatců mají dvojitou dělohu a dvojitou pochvu. Mozek vačnatců je jednodušší a menší než u srovnatelných pravých savců.

Vývoj

     Když na konci období křídy vymřeli velcí ještěři, rozšířili se po celé zeměkouli pravěcí savci, kteří připomínali dnešní vačnatce. Později podléhali inteligentnějším pravým savcům a déle se udrželi pouze v Jižní Americe, která byla po dlouhou dobu izolovány, a především v Austrálii. Tam se dále vyvíjeli jako draví masožravci (vakovlk), jako požírači ovoce, listoví (koala) a jako velcí, pasoucí se býložravci (klokani).

KOALA MEDVÍDKOVITÁ
Phascolarctos cinereus

     Středně velký vačnatec žijící na stromech rodu Eucalyptus (blahovičník), jejichž listy se živí. Hrany jejich stoliček mají tvar půlměsíce.První dva prsty předních končetin může postavit proti třem ostatním. Má krátký ocas, na nohou polštářky a vak je otevřeny směrem dozadu, tzn. je-li matka na stromě, tak směrem dolů! Má vyvinuté dvě prsní bradavky. Mládě se rodí po 35 dnech. Matka ho nosí ve vaku, kde se po dobu 4-5 měsíců dále vyvíjí. Má tenkou kůži a vak opouští až v 6 měsících. Pak ho matka vyživuje ještě mlékem a mládě se živý také jejími výkaly. Samo totiž ještě není schopno trávit celulózové složky listů, a tak využívá již natrávených, ale ne zcela strávených zbytků v trusu matky. Po 3-4 letech je mládě dospělé a pohlavně vyspělé. Koala má rád vodu a dobře plave, ale vodu nikdy nepije! Od toho je odvozeno i jeho jméno: koala znamená v domorodé řečí "nepije". Veškerou tekutinu získává z listů blahovičníku. Koaly se mohou dožít až 20 let věku!

    

                  

 

KLOKAN

     Čeleď klokanovitých (Macropodidae) zahrnuje přes 70 různých druhů o mnoha rodech. Jsou to vačnatci s obzvláště silně vyvinutými zadními končetinami a ocasem uzpůsobeným k opírání o zem (toho využívají např. při soubojích d va samci). Při útěku se dokáží po svých dvou zadních nohou pohybovat skoky až 70ti kilometrovou rychlostí a dělají při tom až 10ti metrové skoky! Prsty na zadních nohou srůstají a klokan tak došlapuje na jediný silný (4.) prst. Druhý a třetí prst srůstají v jeden, na němž jsou dva drápy, kterými se klokani češou, škrabou a čistí srst. Velikost i hmotnost klokanů je velice rozdílná . Patří sem jak klokánek pižmový (Hypsiprimnodon moschatus), který váží jen 5 kg, tak velcí klokani, jako např. klokan obrovský (Macropus giganteus) nebo klokan rudý (Macropus rufus), kteří dorůstají až 2 metrové výšky a 100 kg hmotnosti. Byli však uloveni samci klokana obrovského vážící 150 kg! Samice jsou menší.
     Chrup klokanů je přizpůsoben rostlinné potravě. Podle stoliček se dá odhadnout přibližné stáří klokana. Prorážejí se jen pomalu a postupují v čelisti dopředu (přední stoličky jsou více opotřebované a mají sklon k vypadávání). Žaludek a celá trávicí soustava je velice podobná té u přežvýkavců. První ze 4 oddílů žaludku obsahuje bakterie, které zpracovávají celulózu na láky pro klokana stravitelné.
     Březost trvá 28-39 dní. Krátce před narozením mláděte čistí samice svůj vak. Většinou se narodí jen jedno mládě, zřídka dvě (klokani mají dvě mléčné bradavky). Narozená mláďata jsou velmi malá (u klokana obrovského jen 2,5 cm). Když samice rodí, lehne si na záda a zdvihne široký svalnatý ocas. Potom si začne na břiše lízat úzkou cestičku až k otvoru vaku. Narozené mládě má na předních nohou drápky, s jejichž pomocí se po slizké cestičce doplazí do vaku. Tam se přisaje k bradavce. Ta se prodlouží, její konec zduří a mláděti srostou ústní koutky, takže visí pevně na bradavce. Mládě ještě nemůže samo sát a tak mu matka několikrát za den sama vstříkne mléko do tlamičky. Mládě je ve vaku dosti dlouhou dobu (u klokana rudého 7-8 měsíců). Pokud dojde k oplození dalšího vajíčka ještě během doby, kdy je mládě ve vaku, dojde k přerušení vývoje vajíčka a jeho pokračování začíná měsíc před vyprázdněním vaku.
     V rámci kolonizace Austrálie byly vymíceny velké lesní plochy, což přispělo ke značnému rozšíření klokanů. Ti začali být považováni za škůdce (vzhledem k ovcím, které se živí stejnou potravou). Jejich pronásledováním došlo ke snížení jejich stavu. Každoročně se zabije na 3 miliony těchto zvířat. Jejich maso se běžně používá jako krmivo pro psy a kočky.
     Zvláštností mezi ostatními druhy je klokan stromový (Dendrolagus lumholtzi), který se pohybuje po stromech. M á silné přední nohy s ostrými zahnutými drápy. Zadní končetiny se mohou pohybovat nezávisle na sobě. Tento druh váží asi 11 kg a bez ocasu měří asi 70 cm. Do rodu Wallabia patří např. klokan hbitý, rudokrký, ostrovní, aj. Tento rod má mohutné zadní nohy a dlouhý, špičatý nebo tupý ocas. V angličtině se termínem wallaby označují obecně menší druh klokanů.
     Klokani. podobně jako velbloudi, jsou schopni přežít dlouho bez vody díky dokonalému využití tekutin. V případě tepla a pocitu žízně se ochlazují tím, že dýchají s otevřenou tlamou. Mají výborný čuch, dokáží ucítit vodu i po d zemí. K ní se pak dostanou vyhrabáním jámy. V případě výskytu v buši se tak dá pomocí těchto jam dostat ke zdroji vody. V případě nebezpečí se klokani často ukrývají ve vodních nádržích. Pokud je nepřítel (př. pes) pronásleduje až do vody, klokani ho tam předními tlapami utopí. V době páření jsou k vidění samčí zápasy. Ty probíhají tak, že se dva samci "uchopí" předními končetinami za ramena soupeře, opřou se o mohutný ocas a střídavě vykopávají souběžně oběma zadníma nohama a trefují se do soupeřova rozkroku. Občas dojde i k poškrábání soupeře ostrými drápy. Takto ale klokani mohou reagovat kdykoliv, kdy jsou zahnáni "do úzkých". Mohly by se takto bránit i před člověkem. Velkým samcům se v australském slangu říká boomer, mláďatům joey

    

     

 

WOMBAT

 

VAKOVLK

 

ĎÁBEL MEDVĚDOVITÝ